723533111
Mirka Hedbávná
Poezie a písňové texty
básnířka, textařka a fotografka
Mirka Hedbávná
Publikuje na literárních portálech. Vydala šest básnických sbírek. Její texty zařadila na své album zpěvačka Jana Koubková. Dlouhodobě spolupracuje se skladatelem, kytaristou a zpěvákem Romanem Hampacherem.
Fotografuje, byla oceněna např. v prestižní soutěži Praha fotografická, pravidelně vystavuje a čte své básně.
Její texty se objevily na albech:
(Spotify, Youtube, AppleMusic, atd.)
Sbírka básní o věcech, citech i pocitech, cestách i místech. Ilustrována fotografiemi autorky (50 Kč)
Sbírka básní, navazující na předcházející sbírku Blúsy. Znovu doplněna fotografiemi autorky (50 Kč)
Sbírka je o lidech, kteří se míjíme, potkáváme i odcházíme (80 Kč)
Soubor 19 sonetů. Sbírka je ilustrována Lindou Drápelovou, malířkou a kreslířkou, která vystavuje v tuzemsku i v zahraničí. (100 Kč)
Jména SmartArty
Sbírka má dvě části. Jména obsahují přísně rytmicky sevřená pětiverší. V druhé části autorka netradičně spojuje prvky textových editorů SmartArtů s verši. (80 Kč)
Písňové texty
V albech Bílá vrána, Šohaji, Ej - až na jednu výjimku (Mráz) - jsou všechny písně opatřeny texty Mirky Hedbávné. Na albu Jany Koubkové A tak si jdu jsou hedbávnými skladbami Třináct je tucet, Hořela hora a Ponad.
Poezie
Nahlédněte do posledních tří sbírek Mirky Hedbávné
Je pozdní večer, cizí My
Pod kapličkou,
jen tak do vzduchu,
bez vzruchů, jako padá list,
jist,
že poletí po tanci dolů
z topolů, anebo z lip?
Jakže?
Líp?
Tiše si, tiše si, tiše si
za vřesy zavře si.
Zavře si.
obalená mrazem,
sníh zase padá
smělý v dobývání.
Okenní krajky
rozhrnuté v tání.
Jak prosté je zimní milování.
obrazce ryté do opuky,
jehly a gramofon zkázy,
vázy a zvuky a vázy.
Pole a koukol a pole,
vlní se obrazce dole.
Sonety duo a louče.
Součet a píseň a součet
Ej
Tribun EU, Brno 2018
Někdy si melodie prostře šat
z borové kůry. A hladká cítí
řemeslné ruce. Jindy vsítí
mlčenlivost ryb z ulovených ztrát.
Někdy si melodie zavíří,
jako pěna ve splavu zahučí,
ubere, zavře se v obruči.
A květy stromů prorostou mříží.
Někdy se tón do ticha převleče,
škádlivě napovídá: Stár, jsem stár.
A překvapená nota loupí cár.
Pokaždé vyslovuje - člověče:
(jakoby píseň něžnou zpívala)
Ej lásko, lásko, proč nejsi stálá?
(zhudebněný sonet z alba Ej)
Po řece plyne lístek do moří,
houpe se v bouři jak obloha zlá.
Jakoby vesla klesla s úhoři.
Jakoby celý život odnesla.
Po větru šeptá topol vyznání,
obejme v tání Vesnu mužný strom,
jsou jako blesk i hrom, dva ve stráni.
Kdo prozradí, že se zamiloval on
a ona objímaná letěla,
s křídly bez těla, poztrácená s ním,
v čase pozdních zim, počátkem smělá
a koncem v konci nenávratná. Vím,
že miluje víc strom, než muž má rád.
A sadařům jen Vesna dává sad.
Ještě nezačala, ještě chybí,
ještě nevkročila za ohradu,
ještě se všem smála. Její ryby
nezabraly, hloupé, na návnadu.
Ještě tančí, ještě v kole mizí,
ještě zahradu svou skrývá cudně,
ještě narovnává křivost Pisy.
Pije džbánkem z divotvorné studně.
Nikdy neskončila. Ještě hřeje,
ještě vinohrad a víno zpívá,
ještě razítkuje pro peřeje,
plaví koně, kterým vlaje hříva.
Ještě jmenuje se Ještě Jmenná.
Kdo by hádal, že to není žena?
Jména SmartArty
Tribun EU, Brno 2019
z výšky za zeď nahlíží,
někdy o své dary prosí,
jindy žne obloukem kosy.
on se jménem
proutky narouboval faun.
Těším se
na římse,
že ptáci
koumáci
odletí
v objetí.
Mám zase chvíli
vlaštovčí míli,
chyť si mě za křídlo,
ať se svět mýlí.
Zabolí
na poli
mé klasy
za vlasy.
uzrají
v okraji
bláznivě po máji.
Mám zase chvíli,
obilnou míli.
Sekáči daleko
a svět se mýlí.
(text písně z alba Ej)
Zapadlé drobky do lůžka,
zapadlé hříchy bez bůžka,
zapadlé v kapse penízky,
zapadlé černé remízky.
A uléhání zapadlé
a zpovídání zapadlé
a stříbrňáky zapadlé.
A skoro všechno zapadlé.
Zapadlé,
zapadlé,
zapadlé.
Za padlé.